Pondělí 25.9. 2017 | svátek má: Zlata

Umění odpouštět

Odpusťte všechny hříchy sobě i ostatním a uvidíte, jak se vám bude lehčeji žít. Odpustit není znak slabosti, ale síly.

Pro radost ze života

Čím víc nám někdo ublížil, tím hůř se odpouští. Ano. Přesto odpustit někomu, nebo pocit, že bylo odpuštěno vám, přináší úlevu a štěstí. Odpustit je radost, kterou si můžeme vzájemně dopřát a skoro nic nestojí, jen trochu přesvědčení a uvědomění si, co je v životě důležité, jak moc se máte ráda, a že se přece nenecháte trápit křivdami a hříchy, které můžete docela jednoduše odpustit. Jistě i vy sama občas potřebujete, aby vám někdo odpustil, tudíž byste měla být shovívavá i vůči okolí. Negativní prožitky a události, co vás v životě potkávají, musíte brát jako dar a pomoc, která vám má v něčem či k něčemu pomoci, která vás posouvá kupředu. Zbavte se pocitu, že jste obětí a všichni vám ubližují.

Jednou provždy

Existuje metoda takzvaného radikálního odpuštění. Narozdíl do tradičního odpuštění, kdy sice odpustíte, ale stále vám zůstává vědomí oběti a máte potřebu druhého odsuzovat, u radikálního odpuštění odpustíte a již nemáte potřebu dotyčného obviňovat. Už se nepovažujete za oběť a tato změna vaší mysli vnese do vašeho života obrovskou změnu. Radikální odpuštění spočívá především v tom, že svůj příběh a křivdu někomu vyprávíte, nebo si ji sepíšete na papír nebo ji povíte sama sobě. Tím se s křivdou rozloučíte a považujete ji za uzavřenou věc. Znova přitom procítíte bolest, která vám způsobila energetický blok, trauma, psychické či fyzické problémy.

Nejste sama

,,Rodičům jsem se narodila ve věku, kdy byli sami ještě skoro dětmi, takže můj táta byl pro mě většinu života velmi vzdálený až cizí člověk, protože nevěděl (hlavně z důvodu toho, že ho to nenaučili zas jeho rodiče, kteří na něj též celé dětství jaksi kašlali), jak se chovat k malým dětem. Nikdy jsme spolu pořádně netrávili čas hraním a vůbec čímkoli. Za to jsem na něj byla asi do pětadvaceti let strašně naštvaná. Celý život jsem trpěla strašnými ekzémy. Do chvíle, než se naši rozvedli, to mi bylo 14, jsem si šíleně kousala nehty, z nervozity, táta je prudič a neurotik a vždycky a pořád vytvářel v našem životě dusnou atmosféru. A jak jsem pak zjistila, i ten ekzém byl především způsoben stresem a nevyřešenými křivdami. Jak jsem již říkala, asi do dvaceti pěti let jsem byla na tátu hrozně naštvaná. Pak jsem mu jednou, v nějakém podivuhodném pnutí mysli, napsala mail, jaké to je, žít většinu života bez táty, a jak je mi smutno a další křivdy. Táta to moc nepochopil, po pravdě řečeno. A tak jsem si řekla, že to nemá cenu, že mu odpouštím, že za to nemohl, že to vlastně zavinili jeho rodiče. Nikdy k němu nechovali vřelou lásku, nikdy ho vzájemné lásce mezi rodiči a dětmi neučili, takže on taky nevěděl, jak správně projevovat city, zvlášť k dětem. Najednou ekzém zmizel a mně se začalo žít mnohem snadněji, lehčeji," popisuje svůj příběh o velkém odpuštění dvaatřicetiletá Zuzana.

Jak odpouštět

- Účinná forma odpuštění je jednoznačné vyjádření typu: nic se nestalo, už se na tebe nezlobím apod. Přidejte úsměv, objetí.

- Vaše odpuštění nemá provázet kázání. Nevyjmenovávejte chyby, kterých se jedinec dopustil, nebo pravidla, kterými se dotyčný musí příště řídit.

- Vyvarujte se srdceryvných výlevů, jak vám v době křivdy bylo, jak jste se cítili poníženě, hrozně, utrápeně. Všechny tyto pocity jsou dotyčnému patrně známy a pravděpodobně jsou i hlavním důvodem, proč žádá odpuštění. A pokud o vašem citovém rozpoložení naopak nemá tušení, tak odpustit ani vlastně nechce a vaše nářky ho stejně nedojmou.

- Co jednou odpustíte, je odpuštěno. K nepříjemnostem se již nevracejte.

Celý článek najdete v čísle prosinec - leden