Pátek 21.7. 2017 | svátek má: Vítězslav

Krvelačný podivín QuentinTarantino

Jméno QuentinTarantino je ve světě filmu pojem. Vždyť kdo by neznal Pulp Fiction nebo Kill Billa? Ale věděla jste, že režisér proslulý krvavými scénami má ve skutečnosti české příjmení, sbírá deskové hry a je fascinován ženskýma nohama?

Prolog

Tenhle příběh se začal psát v 60. letech minulého století a sám o sobě by zasloužil zfilmovat. Nejednalo by se sice o gangsterku plnou krve, jak je pro Tarantinovy snímky typické, ale spíše o milostné drama pro dospívající dívky. Poloviční indiánce Connie z Tennessee bylo tenkrát patnáct let, když zjistila, že je těhotná s o pět let starším italským obchodníkem Tonym, který se pokoušel stát se hercem. Následovala svatba a 27. 3. 1963 se jim předčasně narodil syn, jehož šestnáctiletá matka pojmenovala podle svého oblíbeného hrdiny Quinta z televizního seriálu Gunsmoke. Tony však brzy sbalil kufry a zmizel. Mladičká Connie zůstala se synem sama, a tak se o něj často starala babička, která svého vnuka místo vychovávání raději nechala sedět u televize či komiksů s hamburgerem v ruce – i když, kdo ví, třeba právě to předurčilo jeho další kariéru. Connie nezůstala dlouho sama a když byly Quentinovy dva roky, našla si nového manžela – česko-amerického hudebníka Curta Zastoupila, jehož jméno převzala nejen Connie, ale má jej uvedeno v rodném listě také nynější slavný režisér. Ve skutečnosti se tedy jmenujeQuentinJeromeZastoupil, ale protože jeho matka se po letech s Curtem rozvedla, rozhodl se nakonec pro svou pozdější uměleckou dráhu využívat jména svého biologického otce: Tarantino.

Pěkné kvítko

Mladá rodina se přestěhovala do Los Angeles, kde Quentin prožil netradiční dětství. Connie, která se stala zdravotní sestrou v nemocnici, i Curt se hlásili k hnutí květinových dětí, Quentina čas od času pašovali na nepřístupné filmy a ze synka rostlo pěkné kvítko. Jak Connie vzpomíná, psal jí už tenkrát ke Dni matek povídky, v nichž ona hrála hlavní roli, a vždy skončily její smrtí. „Ale prý to bylo z lásky, protože pokaždé prožíval lítost nad mou smrtí,“ směje se tomu dnes režisérova maminka.

Jednou dokonce ukradl knihu svého oblíbeného spisovatele Elmore Leonarda a navíc si neustále vymýšlel. Nutkání fabulovat u něj přetrvalo i v pozdějších letech. Když se rozhodl prosadit se ve filmové branži, vymyslel si, že je novinář a spisovatel, aby se pod záminkou interview setkal s více jak desítkou hollywoodských ostřílených režisérů a mohl je řádně vyzpovídat – zadarmo si tak zajistil cenné lekce filmařiny. Také si s oblibou při ucházení se o práci vymýšlel, že pracoval na projektech, s nimiž ve skutečnosti neměl nic společného (a mnohdy ani žádný takový snímek či seriál neexistoval), jednoduše spoléhal na to, že po tom nebude nikdo pátrat. Rád zveličuje i nyní při interview. „Dost věcí, co jsem četla o jeho životě, se až tak nezakládaly na pravdě,“napráskala ho jeho matka Connie. A i sám Tarantino v jednom rozhovoru prohlásil: „Nesmíte věřit úplně všemu, co říkám.“

A když už jsme u toho uličnictví, Quentin strávil v roce 1989 dokonce několik dní v base za to, že opakovaně nezaplatil pokuty za parkování. Pobyt mezi kriminálníky ho ale ve výsledku obohatil a určil směr, kterým se pak ve své pozdější tvorbě vydal. Podsvětí ho natolik fascinovalo, že se rozhodl je zachytit ve svých filmech – a to v té nejsurovější podobě.

Než se stal režisérem...

Když se chcete stát hercem, studujete herectví, účastníte se spousty konkurzů a věříte, že si vás všimnou. Ale co dělat, když chcete být režisérem? QuentinTarantino ve skutečnosti také studoval hereckou školu, konkrétně James Best ActingSchool ve městě TolucaLake. Později se i na plátně několikrát objevil, například v Rodriguezově filmu Desperado, ve snímku Sex po telefonu, kde si zahrál s Madonnou či komedii Johnny zapíná rádio.

Jeho nejlepší průpravou nebyla ale studia, nýbrž „obyčejné“ sledování filmů. Zhlédnul minimálně jeden denně, pouštěl si je zpomaleně, zrychleně, popředu i pozadu, zkoumal střih, hudbu, dialogy, herecké výkony... Byl (a je) jimi zkrátka naprosto posedlý.

Aby si přivydělal při studiích, už v šestnácti letech dělal uvaděče v porno kině – že by právě tahle zkušenost stála za jeho nápadem natočit 3D porno, se kterým se svěřil novinářům? Když později získal místo ve videopůjčovně Videoarchives na Manhattan Brach, byl v sedmém nebi. Měl v malíčku všechny tituly a dokázal o nich zákazníkům horlivě vyprávět. Později začal pracovat jako „opravář“ scénářů pro produkční společnostCineter.

Krve jako z prasete

„Být režisérem je jako dirigovat orchestr. Ukazuji lidem: teď se smějte, teď přestaňte, teď je to strašné a teď se zase smějte. Ovládám jejich emoce. A zobrazování násilí je tím nejlepším způsobem, jak je ovládnout,“ svěřil se Tarantino, co ho na režisérství tolik fascinuje. „Násilí je tou nejvděčnější formou filmové zábavy,“ uvedl dále v rozhovoru pro Britskou akademii filmového a televizního umění. Jindy svůj názor vyjádřil méně kulantně, když prohlásil, že diváci chtějí na plátně „vidět krve jako z prasete“. A ještě jeden výrok na toto téma stojí za to zaznamenat: „Věřím, že Thomas Edison vynalezl filmovou kameru, aby bylo možné zachytit, jak se lidé navzájem mlátí. Je nepředstavitelné, jak takové věci působí na diváky.“ Ačkoliv ve skutečnosti se prý porval jen párkrát a vždy se snaží konfliktům vyhýbat a nikoho neprovokovat, když usedne na režisérskou židličku, stává se z něj krvelačný maniak.

Celý článek najdete v čísle prosinec - leden